Monika oslaví letos v červnu padesátiny, je máma čtyř dětí a trojnásobná babička. Nejmladší dceři je 13 let a právě ona pomohla nastartovat Moničino hubnutí.
„Zlobilo mě srdíčko a lékař mi řekl, že pokud nezhubnu, dlouho tady nebudu. A pokud ve vyšším věku máte malé dítě, tak tady prostě být musíte! Moje nejmladší dcera byla opravdu velký a poslední impuls, abych se sebou začala něco dělat.“
Monika je dáma s vřelým úsměvem. Zároveň z ní vyzařuje klid a rovnováha zralé ženy. Váží si upřímnosti a čestnosti. Sama se snaží pomáhat druhým a jednat s lidmi po dobrém a na rovinu.
Moniko, kdy jsi začala mít potíže s váhou?
Potíže s váhou? Od malička. Byla jsem takové to zdravé, silné dítě. Říkali mi, že snad přibírám i po vodě, a že mám jistě geny po tetě, kterou jsem vlastně nikdy ani neviděla.
Já jedla opravdu s chutí, dojídala jsem vše, co bylo na talíři. Později přišla puberta, čtyři těhotenství, bohužel jsem v osobním životě nebyla příliš spokojená a útěchu nacházela hlavně v lednici! Bylo mi jedno, co jím, hlavně že jím. Možná to zní bláznivě, ale pocit naplněného žaludku mi navozoval pocity spokojenosti. Takto jsem se dostala až na váhu 118 kg.
Moniko, tohle určitě není bláznivé a děkuji ti za tvou upřímnost. Spousta lidí to má podobně, jídlem utěšuje emoce nebo naplňuje své emocionální potřeby, toto téma v našich kurzech hubnutí řešíme opravdu často. Většinou si tento návyk neseme už z dětství, kdy jsme se naučily, že lékem na každou bolístku je nějaká sladkost. Naštěstí se to ale dá postupně odnaučit, i když to není jednoduché…
Zpět ale zase k tobě. Máš i předchozí zkušenosti s hubnutím a dietami?
No jéjé. Zkoušela jsem tolik diet! Tak striktní podmínky se ale nedaly dlouhodobě vydržet a hlavně jsem nevěděla, co dělat potom. Uznej sama, jak dlouho vydržíš jíst tukožroutskou polévku nebo tři vejce denně? Vydržela jsem to vždy pár dní až měsíců a pak jsem měla hrozný, ale opravdu hrozný hlad. Váha šla vždy zase nahoru a bohužel ještě výše, než když jsem začínala.
A úspěch přišel, až když jsi poznala STOB?
Ano, až stránky STOBklubu mi otevřely oči. Hubnout jsem začala v říjnu 2017. Hodně mi pomohl Sebekoučink. Díky těm semaforkům jsem si uvědomila, kde dělám chyby a kde mám mezery. Začala jsem jíst zdravěji a menší porce.
V lednu mě ale skutečně chytla Výzva 52, je SKVĚLÁ. Každé pondělí jsem byla zvědavá, jaké nové téma přinesete. Od ostatních se lišíte v tom, že nic nezakazujete ani nepředepisujete. Učíte, jak něco nahradit něčím vhodnějším. Je to pak vlastně strašně jednoduché a svobodné.
Děkuji za pochvalu. Co konkrétního ses ve Výzvě 52 například naučila?
Že mohu jíst vše, jen to musím dělat trochu jinak. Pochopila jsem, že není hřích dát si sladké, ale že můžu trochu. Naučila jsem se, že cukr je pořád jen cukr a je úplně jedno, zda si koupím třtinový, kokosový nebo jiný. Stejně tak že neexistuje žádné zdravé solení, proč musím přidat zeleninu nebo že sacharidy jsou důležité, ale musím s nimi opatrně a mohla bych pokračovat dál a dál. Díky projektu jsem pochopila, že zdravý životní styl je více než diety. Dnes za mnou chodí lidé a ptají se mě, jak jsem to dokázala a já jim říkám, jděte na STOB!
Jaká výzva byla pro tebe nejtěžší?
Pro mě to byla výzva „Zasloužím si odměnu“. Ale pochopila jsem, že i tohle je v životě moc důležité. Dělám si pravidelně čas sama pro sebe a věnuji se odpočinku, také po letech chodím zase pravidelně na kosmetiku.
.jpg)
„Pochopila jsem, že zdravý životní styl je více než diety. Je důležité najít si svou vlastní cestu, která bude každému vyhovovat. STOB pomáhá tuto cestu hledat. Nic nepřikazuje, ani nezakazuje.“
Zažila jsi při hubnutí nějakou krizovku?
Opravdu ne. Nastavila jsem si režim tak, že mi vyhovuje a asi proto žádná krize nebyla. Co mě ale mrzelo, byla kritika od příbuzných. Nechápou a nepodporují mě v novém režimu. Ale i s tím jsem se poprala a řekla si, že tohle nepochopení není můj problém.
Podpora blízkých je určitě důležitá a mnozí hubnoucí narážejí právě ve svých rodinách. Našel se alespoň někdo, kdo tě podpořil?
Moje nejmladší dcera. I když je jí teprve 13, dokázala mi říct tolik moudrého, až jsem lapala po dechu, nebo naopak mě rozesmát a vše odlehčit svým humorem. Když mi bylo ouvej, napsala jsem blog na STOBklubu. Všechny ty lidičky tam mě hezkým slovem vždy podpořili a rázem byla slabá chvilka pryč.
Je něco, co sis na „hubnutí“ zamilovala?
Určitě sport. Dříve jsem se vůbec nehýbala a teď chodím cvičit 3x týdně. Taky mě moc baví objevování nových potravin a zkoušení nových receptů. Já třeba ještě loni vůbec neznala cizrnu.
Samozřejmě mě těší, že mě nic nebolí, zlepšil se můj zdravotní stav a zvládnu dělat věci, které dříve nešly.
Moniko, viděly jsme se naposledy v prosinci. Jak se ti daří dnes?
Od prosince stále dodržuji stejný režim jako předchozích 18 měsíců. Pořád pravidelně sportuji, jídelní režim se zautomatizoval, porce mám v oku a nemusím si nic vážit ani zapisovat.
Celý leden jsem ale musela ležet kvůli výronu kotníku, pak přišla chřipka a zánět průdušek, tak jsem opravdu dlouho nemohla cvičit. Už ale začínám zase chodit pěšky do práce a těším se, až budu moci naplno sportovat.
Také jsem byla na kontrole u lékaře a mám obrovskou radost. Udělala jsem kus práce a na srdci je to znát. Aktuální váha je 74,9 kg a mým snem je, aby začínala číslem 6 a pak už nikdy nepřibrat.
Vážila jsem 118 kg a měla problémy se srdíčkem. Moje aktuální váha je k nynějšímu dni 71 kg a můj sen je, aby začínala číslem 6.
Moni, kdybys měla dát našim čtenářům jedinou radu, jaká by to byla?
Nevím, jestli kdokoliv může radit druhým. Ale pokud by to byla jen malá rada, tak snad JDĚTE DO VŠEHO, O ČEM SNÍTE, VŠECHNO JDE!
Zajímá vás, jaký je Moniky typický denní režim, a na které zdravé recepty nedá dopustit? Koukněte i na Moniky blog, ve kterém tohle všechno najdete.
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
